Zdroj a vlastní úprava

První trimestr :

Upřímně? Děsný. Litovala jsem každičký den a proklínala svého přítele, co mi to udělal. První dva týdny se nějak daly přežít, ale pak přišly silné nevolnosti a zvracení - což jsem absolutně nezvládala. Zhubla jsem několik kilo a všechno bylo náročné, protože jsem v té době chodila ještě do práce, kde mi díky bohu dost vyhověli a měla jsem to malinko jednodušší.

Samozřejmě těhotenství není nemoc, ale pro některé ženy to může být velmi obtížné, protože jsme každá jiná a prostě to prožíváme jinak. Uvažovala jsem o nemocenské hned v prvních týdnech nevolností, ale nakonec jsem to zvládla do pátého měsíce. 

Druhý trimestr : 

Konečně lehké zlepšení. Místo nevolností přišlo chození na záchod, co pět minut. V druhém trimestru (od 20.tt) už jsem byla na nemocenské, protože jsem se stěhovala k přítelovi do Prahy a těžko bych to dala dohromady s prací a navíc jsem si už taky chtěla odpočinout. Někdy v 18.tt jsme konečně zjistily pohlaví, že je to holčička. Byla jsem hrozně šťastná a přítel také, protože holčička byla naše vymodlená. Každopádně se velmi nerada ukazovala na ultrazvucích, takže každý velký screening byl dlouhý, protože je to ignorantka haha. 

Po přestěhování do Prahy přišla i menší deprese, protože jsem najednou byla vytrhnuta ze života, který jsem si v Ostravě tak dlouho budovala. Prahu mám ráda a je to tu hezké, a zrovna já co bydlí na Vinohradech bych měla být vděčná, ale chybí mi to moje v Ostravě, kde byl klídek a prostě jsem znala každé zákoutí - líbílo by se mi tam vychovávat holčičku. Na Prahu si stále zvykám a věřím, že se to zlepší. Výhoda je, že s přítelem oba máme rodinu v Novém Jičíně, takže to jak budeme jezdit za rodinkami, tak to vždy můžu spojit i s Ostravou.

Třetí trimestr : 

Jo tak tu teprve všechno začalo. Všechno, co bylo v prvním a druhém trimestru se nedá srovnat s tím, co přišlo ve třetím. A taky menší zajímavost! Říkáme dceři Milana, protože můj taťka mi říká Milane místo miláčku a skoro rok si tak říkáme i s přítelem, takže mála ma přezdívku Milana. 

Naše Milana se tedy velmi brzy otočila hlavičkou dolů, což je skvělý! Ale taky dost bolestivý sem tam, takže občas když stojím doslova cítím, jak se dole hýbe hlavičkou. V noci se nedá spát, protože je to gymnastka a chce nám vždy před spaním udělat malé představení. A jak bolí záda vám asi ani nemusím vyprávět .. nejhorší na tom všem jsou asi neklidné nohy, když chcete spát cítíte v nohách takový pocit, který vás nutí s nimi neustále nějak pohybovat - no strašný! Ještě stále ve třetím trimestru jsem - konkrétně 33.tt + jsem přibrala krásných 13kg, a o svých nateklých nohách ani nemluvím. Těším se až to bude za mnou.

___________________________________________________________________________________________

A začaly mi nějaké divné chutě?

Na to se mě spoustu lidí ptalo.. ze začátku těhotenství jsem vlastně skoro nejedla a fakt jen přežívala. Jak nevolnosti odezněly, tak jsem začala mít fakt velký apetit, ale divné kombinace jsem jedla i když jsem těhotná nebyla, takže nic zvláštního, ALE! Teď ke konci třetího trimestru mi neskutečně voní čistící přípravky a staré zdi. Nejradši bych doma vypila celý SANYTOL a čuchala ke zdím od rána do večera😊

Bojím se porodu?

Ano i ne. Myslím, že je přirozené se bát a mít lehké obavy, protože je to prostě neznámo, kterému se nelze vyhnout a já si tím budu muset projít. Vždycky, ale myslím na všechny ty maminky, které už mají několik dětí a jsou ochotné si tím projít vícekrát a já je neskutečně obdivuju. Například moje maminka má čtyři děti - ČTYŘI. Chci mít u porodu partnera, takže věřím že jeho podpora bude mít velký vliv a že to zvládneme všichni tři. 

Jaké je vlastně těhotenství?

Není to procházka růžovou zahradou, ale dá se to zvládnout a to říkám jako někdo, kdo byl kdysi největší hypochondr. Pro mě osobně to není nejkrásnější období, ale vždycky si říkám, jak moc jsem skvělá, že tohle všechno zvládám a jaké mám štěstí, že mám po boku toho nejlepšího partnera, který se mi to snaží jakýmkoliv způsobem těhotenství zpříjemnit a jsem velmi vděčná,  protože vím že jsou ženy, co jsou bohužel na to samy a jsou prostě úžasné, že to zvládají. Projít si těhotenstvím a mít dítě je dar, který bohužel nedostane každá žena a proto si važme tohohle všeho..tvoříme malého človíčka. 

A nějaké nevyžádané kecy vypusťte druhým uchem ven. Nastávající maminky nechtějí slyšet, jak je mateřství složité a těžké a že všechno bude jen horší a horší - "POČKEJ AŽ"..ne, to slyšet nechceme. My opravdu víme jaká je realita a že miminka jsou různá a ne vždy je to procházka růžovou zahradou, ale vybraly jsme si to a nějak se s tím vypořádáme po svém. To, že to má nějaká maminka těžší a miminko ji brečí více než Lucce od naproti neznámená, že to tak budeme mít každá. Takže děkuji pěkně na toto se nedá připravit a prostě to nějak bude.