Zdroj

 Zjistila jsem, že mám jeden velkej problém a to je důvěra. Po pár nezdařených situací nedokážu důvěřovat a strašně moc to ovlivňuje můj život, tak moc že přicházím o lidi, které mám ráda. Nikdy jsem nad tím, tak nepřemýšlela, ale teď čím víc nad tím přemýšlím, tak zjišťuju že ne vždy mám pravdu a občas si sama vytvářím doměnky, které potom vedou k tomuhle všemu a já se potom trápím vlastně sama kvůli sobě. 

Je to pár let zpátky, co jsem měla přítele a opravdu moc jsem ho milovala. Dávála jsem mu všechno, co jsem mohla, protože taková já jsem. Po nějaké době jsem zjistila, že si celou dobu za zády píše s jinou holkou, která o mě věděla. Zkoušela jsem se přes to přenést, ale moje důvěra je od té doby prostě v mínusu. Vím jaká je dnešní doba a vím, jaké je lehké se někomu zalíbit a ukrást mu milovaného člověka ze života. Pro některé lidi to zní možná stupidně, ale často mi píšou kluci, kteří svojí polovičku mají, třeba i těhotnou a pořád mají potřebu hledat něco víc. 

Celá tahle doba je smutná a já občas sním o tom, že by bylo fajn, kdyby jsem se narodila dřív. Většinou, když jsem si někoho opravdu pustila k tělu a udělala mu místo ve svém srdci jsem se dost zklamala, proto jsem občas raději jako skála a všechny emoce kolem vypustím ven. Někdy je lepší lásce nechat volnou cestu a do ničeho se zbytečně nenutit, pokud s vámi někdo má být, tak bude. Musím se přiznat, že tohle je snad poprvé, co za svojí éru opravdu pláču při psaní článku :D:(. 

Nepotřebuju někoho, kdo mě bude denně sdílet na sociálních sití. Potřebuju vedle sebe někoho, kdo bude mít s tímhle vším tpělivost a bude mě milovat, tak jako dokážu z celého srdce milovat já. Možná jsem naivní a možná toho chci moc, ale tohle jsem já.