Unsplash a vlastní úprava / Andrea Davis

Začal podzim a s ním začala i moje podzimní deprese. Myslela jsem, že letos se ji vyhnu obloukem, ale myslela jsem špatně. Urputně se snažím dopsat svou knihu, ale nějak mi to teď nejde a jsem z toho celkem smutná. V práci je to poslední dobou strašně zvláštní a svoje kamarády skoro nevídám, protože jsem furt v práci, takže se teď cítím opravdu rozpolceně.

Cítím, že potřebuju na chvílí zmizet. Třeba někam do nějaké chatky u jezera nebo do Paříže v dešti. Jen já a psaní. Každý z nás určitě někdy prostě potřebuje vypnout a dát si od všeho pokoj. Když píšu o chatce u jezera, tak mi to vždy připomene film Tajemné okno s Johnny Deppem a já se pak hned vcítím do hlavní postavy filmu.

Zkusím po novém roce svoje zmizení uskutečnit a dám si na chvilku prostě pauzu. Třeba to bude i skvělý začátek do nového roku.

Potřebuju změnu. Žiju totiž strašný stereotyp, což mi moc v psaní mé knihy nepomáhá, protože kde mám potom brát inspiraci, že jo. Strašně moc sním o tom se v noci procházet po Paříží. Trošku za to může film Půlnoc v Paříží, který naprosto miluju. Déšť a Paříž. Inspirace sama o sobě. 

Zdroj