Life or dream

We can do anything if we put our minds to it

Take your whole life then you put a line through it

Poslední dobou často přemýšlím nad tím, že by bylo super utéct realitě a zmizet. Tím chci říct, že bych nejradši vypadla někde za hranice a ukázala svojí múzičce to nejkrásnější z našeho světa. Za chvilku bude léto a to je pro mě doslova "cestovatelské období". V létě je pro mě cestování takové víc intenzivní a jinak si to užívám. 

Abych řekla pravdu nikdy není pozdě někam vyrazit vidět kousek světa a pokud jste šikovní nepotřebujete ani hromadu peněz. Nebuďte zaseknutí na jednom místě do konce života. Život vám nabízí tolik možností, nepromarněte je. 

Jsou dny, kdy nemám chuť jít ani před barák, ale teď spíš převažují ty lepší dny a za to jsem nesmírně ráda a vděčná, protože jsem pevně rozhodnutá splnit si všechny sny až po ty největší. Zasloužím si ten nejkrásnější život a pokud budu stále pokračovat ve svém pozitivním moodu a budu vděčná a pokorná, tak by mě jednou mohli potkat velké věci. Já vím..Zní to trošku jednoduše, ale to vůbec nevadí, život je krátký na to, aby to bylo složité. Žijte teď hned! 

It's hard to be a human when you're sad. But I'm tired of people around. 

I want to feel good.

Nebojte se občas zariskovat a zažít nějaké dobrodružství. Buďte trpěliví. Tenhle článek je určen pro ty, kteří se bojí udělat "první krok" ke změně a hlavně pro mě, abych si vždycky připomněla, že stojí za to žít. Věřte tomu nebo ne, ale je pro mě těžké psát tyto řádky, když jsem ani já nezačala pořádně žít, ale všechno chce svůj čas a já jsem trpělivá.

Já děkuju svému životu za to, že mě nasměroval na tuto cestu a dál už po ní jdu sama. Díky těmhle možnostem a myšlenkám vidím svět úplně jinak a i když je někdy temnější než se zdá, tak to světlo tam vždy někde je. 

Miluju život i přesto, že je někdy těžký a nesnesitelný. Člověk občas nestíhá žít a proto jdou tyhle pozitivní myšlenky bokem. Chápu to, sama dobře vím jaké to je. I přesto všechno si zkuste své myšlenky srovnat a dát prostor těm lepším dnům. Kupte si knihu Miluj svůj život od Louise L. Hay a milujte, tak jako nikdy dřív. Budete muset sami se sebou žít do konce života, tak z toho udělejte ten nejlepší vztah!

Díky, že jste si tenhle článek přečetli a doufám, že spolu dokážeme nemožné, protože já věřím, že ano. Mějte krásný - přenádherný život. S láskou Karin.

v několika předchozích článcích jsem zmiňovala, že jedu s kamarádkou na menší výlet do Prahy. Napíšu vám krátký článek o tom, jak jsem si Prahu užila, co jsem opět (ne)hezkého viděla a ochutnala. Praha je krásná a ráda se do ní vždycky vracím, proto mě nikdy neomrzí o ní psát.

Úžásná snídaně v Marthy's kitchen. Musím říct, že je to asi hodně žádaný podnik, protože jsme tam s kamarádkou šly před otvíračkou a všichni už tam stáli a čekali než se otevře. Velký výběr jídla a milý personál. Vejce benedikt jsem si dala poprvé ve svém životě a rozhodně né naposledy. Marthy's kitchen doporučuju všemi deseti! :)

Marthy's kitchen / Vejce benedikt

Hlavní důvod proč jsme jely do Prahy byla Matějská pouť, kde jsme strávily asi hodinku. Hned při vstupu mě paní, co prodávala vstupenky okradla o 100,-. Platila jsem vstup pětistovkou a když jsem ji řekla, že mi vrátila o sto korun míň tvrdila mi, že mi to někdo vzal. Ono mi to asi někdo vzal z ruky, když mi paní peníze vracela a já si toho nevšimla. A ještě k tomu mi tykala, takže jsem byla opravdu nasraná a měla jsem sto chutí se sbalit a jít pryč.

Každopádně jsem Matějskou ještě úplně kvůli tomuhle nezavrhla a dala jí ještě jednu šanci, ale kdoví kolik lidí takhle asi okradla. Potom, když jsem viděla ty smutné poníky, jak tam stojí v řadě a viděla jsem ty fronty rodičů, kteří chtějí strašně moc fotku své dcery, jak sedí na poníkovi se mi udělalo zle a musela jsem prostě pryč. Celkově tam bylo strašně moc lidí a necítíla jsem se tam nějak dobře. Jo a furt jsem myslela na ty poníky.

Dětské "automaty".

Náš oběd vypadal takhle nádherně. Kamarádka nechala výběr restaurace vždy na mě a jelikož mám v Praze bráchu, tak od něj vím kam zajít na to nejlepší. Zvolila jsem TGI Friday's, je to taková americká restaurace. Dala jsem si hranolky, stripsy obalené v těstíčku a přílohu. Obsluhovala nás moc milá slečna, takže se mi od tama skoro nechtělo. Ceny jsou tu bych řekla takové normální na to, že jíte v centru Prahy.

Boží dar.

Zbytek večera jsme tak různě "poletovaly" po Praze a objevovaly nemožné. Já se snažila načerpat inspiraci a myslím, že se mi to i trošku povedlo. Mojí můzu přilákal starý pán, který seděl na vedlejší lavičce, kde byl výhled na Karlův most i Pražský hrad. Bylo to nádherné a tak emotivní. Ten starý pán měl na sobě Martensky, krásný černý kabátek, dlouhé vlasy a zvláštní brýle. Měl oholené nohy, což bylo zvláštní, ale byl zajímavý a to mě přitahovalo.

Praha je pro mě město inspirace. Pokud budu mít někdy zase svůj "pisálkovský problém", tak vím kam přesně jet. Abych řekla pravdu, tak všude kam přijedu je kousek nějaké inspirace. Člověk si jen musí všímat detailů. Díky Praho, že jsem s tebou mohla být a že jsi mi postykla tolik krásných myšlenek a vzpomínek. 

Letná.