Pisálek

Pisálci sobě. Odjakživa jsem měla ráda psaní a dostala jsem se k tomu díky střední škole, kdy jsem byla ještě na základní škole a už by...

Pisálci sobě.

Odjakživa jsem měla ráda psaní a dostala jsem se k tomu díky střední škole, kdy jsem byla ještě na základní škole a už byl ten čas, kdy jsem šla do první ročníku střední školy bez svých přátel, bylo to pro mě utrpení, protože se nerada seznamuju a taky jsem dost tichá. Moje nejlepší kamarádka šla na jinou školu a já musela sama čelit nástrahám.

Tak jsem si založila blog na který jsem psala všechny své špatné dny ve škole, jak je to pro mě těžký a jak to nezvládám. Tehdy ještě nebyla žádná skupina na Facebooku, kde jste mohli své blogy sdílet a trošku si nahnat čtenáře. Neměla jsem nic kam bych to mohla sdílet, občas facebook, ale jelikož to byla doba kdy by se mi za to každý vysmál a já nechtěla ať všichni vidí, jak mizerně mi je, tak byl blog spíš jako můj tajný deníček. Když to zpětně čtu, tak je mi do pláče z té gramatiky a z toho, jak opravdu jsem z té školy byla smutná. Neměla jsem ve škole nějaké problémy se spolužáky, dokonce jsem si tam našla i pár přátel s kterými se bavím dodnes, ale nesnášela jsem tu školu z toho důvodu, že to nebylo to pravé pro mě, jen rodiče si mysleli že ano.

Ve škole se pár lidí dozvědělo, že píšu a že docela slibně kreslím. Učitelka z češtiny byla ohromena, že se někdo z naší třídy věnuje něčemu takovému a já na to byla hrdá i když jsem tam psala blbosti. Od té doby jsem si byla jistá, že chci být spisovatelkou ať to stojí co to stojí. Psala jsem pořád dál a snažila se překonat všechny překážky. Takže tak trochu děkuju i své střední škole, která mě přivedla na tuhle psací bouři. Po čase jsem si tak nějak uvědomila, že chci psát trošku jiné články. Méně depresivní a více pozitivní, tak jsem si rozhodla založit si nový blog TENTO. Ten starý jsem skryla a sem tam se na něj ráda podívám.

Psaní je pro mě jedna z nejdůležitějších věcí na světě, je to všechno co mám, protože tohle mi nikdo nikdy nemůže vzít. A už jen to, že mám vlastní psací stroj ze mě dělá ještě víc hrdou ''spisovatelku''. Jsem ráda, že to někoho baví číst a rád se sem vrací. Všímám si a je to pro mě důležité. ''Jsi výjimečná a děláš dobře svou práci''. Občas je i dobré, když se člověk pochválí za to co dělá. Psaní vyžaduje trpělivost. Ne vždy člověk napíše něco skvělého a ne vždy to má úspěch, protože i psaní je dřina. Kolikrát se mi stane, že napíšu článek a pak ho celý smažu, protože pro mě není dost dobrý. A tohle se mi děje poměrně často, ale já osobně si vždy myslím, že když to smažu a napíšu znova, tak je to ještě lepší :).

I

Buďte na sebe hrdí, protože já jsem.

You Might Also Like

4 komentářů

  1. Píšu už od dětství a vlastně ani nevím, co mě k tomu přivedlo... vždycky jsem měla velkou fantazii a bavilo mě vymýšlet příběhy, kreslit komixy a podobně, psaní je můj život - i když poslední dobou moc už na něj nemám čas, skrz školu a tak :/

    Stejně jako u tebe byla moje učitelka češtiny nadšená, ale nikdy jsem nedostala příležitost se vyjádřit s povídkami, školních soutěží jsem se začala účastnit až na střední. Mých životním snem je vydat knihu, byla bych nejvíc šťastná, kdyby se mi to povedlo. :)

    Krásný článek a přeju hodně štěstí v psaní!

    Lucy Villain
    http://lucy-villain.blog.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chápu, škola je docela zloděj času, znám to. Já tu možnost měla předvést se před třídou svými povídkami, ale jak jsem psala...byla jsem spíš ta tichá a ne moc společenská, takže jsem se tomu dost vyhýbala.
      A přeju ti, aby se ti splnil tvůj sen s knihou! Sama ji píšu už dva roky a fuuuu, pořád ještě není hotová, tak snad někdy! :) I tobě hodně štěstí!

      Vymazat
  2. Souhlasím. Měla jsem to také tak, já už někdy ve třetí třídě psala povídky a vždycky jsem je měla vystavené na třídní nástěnce. Pak jsem přestoupila na jinou školu a stejně jako ty jsem byla tichá a mě bohužel ve třídě rádi neměli. Tak jsem se svěřovala svému anonymnímu blogu, který byl typicky dětský a o blbostech :D Na psaní knih nebo delších povídek jsem trpělivost nikdy neměla, tak jsem ráda za možnost blogu :)

    LENN

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahhhh, jsem ráda, že mě někdo chápe. Nebylo to úplně nejednoduší :)
      Děkuju za tvůj komentář!

      Vymazat

Like us on Facebook