Jak jsme jeli na houby...

Přes týden jsem se s přáteli domluvila, že by jsme mohli jet na hřiby. Většina hřiby nejí, ale rádi zmiznou z domu. Nakonec jsme teda jeli...

Přes týden jsem se s přáteli domluvila, že by jsme mohli jet na hřiby. Většina hřiby nejí, ale rádi zmiznou z domu. Nakonec jsme teda jeli jen já a kámoš. V pátek večer jsme si ještě napsali jestli to platí a že mě bude budit i kdyby mělo sněžit. Vášnivý houbař i když houby nejí.

V sobotu v 6 ráno mi volal ať už se chystám, že v 7 vyjíždíme. Tak jsem v 7:50 vstala, vzala si nejteplejší bundu, co doma mám, vzala si obyčejné tenisky a šla. Opakuju OBYČEJNÉ TENISKY. Docela poprchávalo, ale nějak nás to od houbaření neodradilo Kámoš mi dokonce dovezl i snídaní. FRIENDSHIPGOALS.

Nakonec jsme dojeli na místo. I když pršelo bylo tam nádherně. Mlha, která proplouvala mezi stromy a vůně přírody. Prostě nádhera. Tak jsme teda vyrazili do lesů, ze začátku to byla docela sranda. Kamarád se málem položil při prvním kroku na bahno, začala jsem se smát o 3 minuty později jsem mírně spadla. Asi karma. 

Hned na začátku jsme jeden hřib našli, potom jsme našli další dva a to bylo asi tak vše. Po hodinovém chození v mokrém lese jsme našli jen tři hřiby. Paráda. Kamarád dostal nápad, že by jsme mohli autem popojet o kousek dál a zkusit druhý lesík. Říkám si proč ne, stejně je to už jedno. Jo jinak mimochodem, já našla samé muchomůrky, kamarád našel ty jedlé. Tak jsme zaparkovali auto a šli pěšky do toho dalšího lesa. Všude bylo bahno, obrovské kaluže ve kterých bych se možná i utopila. V půlce cesty jsem kamarádovi řekla, že to kašlu a že jdu k autu. Po 15 minutách dorazil a bohužel se mu ani v tom druhém lese nepoštěstilo. 

Myslím, že po tomhle výletu budu nějakou dobu čajíčkovat doma.

Mokří, unavení a bez hub jsme jeli domů. Tak aspoň, že jsem pořídila tyhle fotky!

I

II

III
V

You Might Also Like

2 komentářů

Like us on Facebook