Mé dny - Samota

Bože, ten název zní, jako by jsem prožívala své poslední dny svého života, tak to není, teda aspoň doufám. Tohle bude trošku citlivější téma...

Bože, ten název zní, jako by jsem prožívala své poslední dny svého života, tak to není, teda aspoň doufám. Tohle bude trošku citlivější téma, nevěděla jsem kam to napsat nebo komu to říct, proč to se všechno dozvíte až dočtete článek.

Nejspíš si procházím nějakým těžkým obdobím a ono to potom všechno odezní, ale zatím sama bloudím temnotou. V poslední době se toho hodně v mém životě změnilo a já ty změny nějak nemůžu přijmout. Ztráta přátel bolí, horší je, když těch přátel nemáte moc a ztratíte je. Už je to nějaká doba, co se nebavím se svou ex nejlepší kamarádkou, pořád to tak nějak ještě vstřebávám. Pomalu se s tím smiřuji a snažím se s tím žít i když mi sakra chybí. Nemám ani nějak moc odvahu ji to napsat, že mi strašně chybí, protože se bojím, že ji to bude jedno. No nic, ona není ten důvod toho těžkého období, možná je jen malý obláček v něm.

Přišla jsem teď o pár přátel, ne mou vinou, takže mě to až tak nemrzí. Akorát jsem teď tak strašně sama až mě to ničí. Mám pár fakt skvělých přátel, kteří jsou velkým světlem v mém temném životě, ale většina bydlí mimo mé město, takže když je mi nejhůř může mě obejmout leda tak mamka. Pár mým blízkým jsem se svěřila s tímto problémem co týká mé samoty. Psali mi typické zprávy typu : Jsem tu pro tebe. Neboj všechno bude dobrý. Vím, jak se cítíš, budeš v pohodě. Jsem ráda, že to napsali, na chvilku to pomohlo. Potom jsem to řekla někomu, který mi byl ze všech nejbližší a tomu to bylo jedno a to je asi jeden ten z důvodu, proč se cítím tak jak se cítím. Člověk od kterého by jste čekali tu největší podporu nad vámi mávne rukou, to fakt zabolí.

Přestala jsem ze všemi komunikovat, sem tam se ozvu kamarádům, aby věděli, že žiju, ale to je tak všechno. Nechodím skoro vůbec ven, nemám z ničeho radost, žiju strašný stereotyp (omlouvám se za opakující se slova). Snažím se navenek hrát, že je to v pohodě, protože mi přijde, že nikoho stejně nic nezajímá. Jsem z toho fakt už strašně unavená, vůbec nevím na koho se obrátit nebo tak. Původně jsem to tu fakt psát nechtěla, ale tak nějak jsem si řekla, že tohle je můj blog, něco co mě baví, že to pomůže, když se vypíšu. Ale nějak to nezabralo, ale když už jsem tolik toho napsala, tak přece jen to dám publikovat, třeba někdo z vás má nějakou radu, jak se z tohoto období dostat. Ztratila jsem toho už dost a pod takovým tlakem mi je celkem už i jedno, že ztratím všechno ostatní.

....

You Might Also Like

10 komentářů

  1. Hezký procítěný článek, znám to moc dobře, jak je člověk sám, nemá už ani moc chuť cokoliv dělat, někomu psát, je to bludný kruh :/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. Přesně, jak píšeš. Je to jeden bludný kruh :/

      Vymazat
  2. Nesmíš na to pořád myslet. Vím, že se to lehko říká, ale těžko dělá...Zkus trávit více času venku (ať už s přáteli, mamkou nebo pejskem) nebo si najdi nějaký nový koníček. Já už jsem párkrát taky zažila tohle období. Chtěla jsem jen sedět doma a smutnit, ale naštěstí mě přátelé nenechali samotnou a vždycky mě někam vytáhli, i když se mi vůbec nechtělo. Taky mi dost pomohl můj domácí mazlíček, protože u něho víš, že tě bude vždy milovat, bez ohledu na situaci. Abych to shrnula, tak se snaž trávit co nejvíc času venku a nemyslet na ty špatné věci, ale na ty dobré. I když to vypadá, že žádné nejsou, tak věřím, že něco určitě najdeš. Držím palce, ať se z toho co nejdřív dostaneš a ať jsi zase veselá :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já na to nějak nemyslím, snažím se nějak normálně zapojit do nějakých činností, ale marně. A s přáteli se sejdu je to s nima fajn, ale jakmile dojdu domů jsem v tom stejném stavu. Je to trochu složitější se mnou no :( Děkuju za tvou podporu! :)

      Vymazat
  3. Dva roky zpět, jsem přišla o dvě osoby, se kterými jsem trávila takřka každý den. Kolik nocí jsem probrečela, kolikrát jsem byla úplně na dně... Rok jsme se nebavily, až v létě se stal zlom. Začaly jsme se bavit s jednou, na podzim pak s druhou. A ačkoliv jsem ráda, že je mám zase "zpátky", ani přesto to už není takové, jaké to bývalo.

    http://elisminarova.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zrovna momentálně vím o čem mluvíš. Je to pro mě dost těžký teď, ale snad se s tím nějak vypořádám .. Chápu tě.

      Vymazat
  4. Ahoj. Cítím s tebou. Také nemám moc přátel, jenom pár nejbližších kamarádek, se kterými se každý den čím dál tím víc oddalujeme od sebe. Každá máme čím dál tím víc odlišné názory, odlišné styly a vnímání světa. Je mi to moc líto, protože tyto osoby jsou moje všechno. Ano mám kamarády, ale to jsou takoví ti kamarádi, se kterými, když se potkáš, tak si řeknete:"Jé čau! Tebe jsem dlouho neviděla! Jak se máš?" Chápeme se všichni. Ale věřím v to, že lidi odcházejí, aby mohli přijít lidé noví. <3
    Drž se! <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahooj, díky za tvůj komentář. Moc si mě potěšila, už jsem na tom mnohem lépe, ale pořád to není žádná sláva. <3 :) Vím o čem píšeš.

      Vymazat
  5. Ooh, pomojkala by som ťa, hlavne sa neopúšťaj :) ... skús si nájť nejaké hobby, začni chodiť cvičiť alebo tak... Alebo mi kludne napíš a pokecáme ;)

    dazzlera.blogspot.sk

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jeeee, to je od tebe moc milé <3 :) Děkuju za tvůj krásný komentář!

      Vymazat

Like us on Facebook