Deprese a jiné

Dnešní článek nebude vůbec nějak povzbuzující jelikož má nálada klesá ve zlomku vteřiny. Asi zmiňovat to, jak moc si připadám sama, že jsem ...

Dnešní článek nebude vůbec nějak povzbuzující jelikož má nálada klesá ve zlomku vteřiny. Asi zmiňovat to, jak moc si připadám sama, že jsem úplně na dně je moc klišé, takže vám prostě napíšu mé pocity a jak to vnímám.

V poslední době je toho opravdu moc, každodenní hádky s rodinou jsou vždycky na nic. Ještě, když jste ten typ člověka, co prostě potichu trpí místo toho, aby to s někým řešil. Můj milostný vztah taky zrovna moc neklape, autonehoda, rozbité auto a škola. Nechci tady psát, jak moc je na nic můj život, je fakt, že by mohl být lepší, ale asi to tak prostě má být (jednou sáhnu na hvězdy). Možná proto, jak to nemám komu říct, tak to píšu aspoň sem, třeba má někdo podobné problémy nebo se taky zrovna cítí na nic a napíše mi do komentářů, jak se z toho dostal a ať neztrácím naději, já naději neztrácím, to ona ztrácí mě.

Líbí se mi, jak lidi, kteří v životě nehnuli ani prstem vám radí, jak dál. Já bych si nikdy nedovolila někomu kecat do života, nevím co si ten člověk prožil a jak bych to zvládala já, kdybych třeba byla na jeho místě. Trpím depresemi už velmi dlouho, rodině to tajím už fakt dlouho.

Já osobně si myslím, že jsem dobrý člověk, jen se mi dějí špatné věci. V poslední době jsem vykouřila tolik cigaret než za celý rok. Tenhle podzim je celkově dost depresivní, zima, nikde nikdo (kdo by v té zimě taky chodil ven). Ráda se v tomhle ročním období koukám na Stmívání, proto mi teď při tomto psaní hrají soundtracky z filmu.

Deprese člověk může projevit jakkoliv, někdo smutnými výkyvy nálad a já blogem. Smutná jsem skoro pořád, ale nedávám to najevo. A když už to někdo pozná neustále se ptá co se děje a já nějak nemám sílu vysvětlovat, jak se mi svět hroutí, stejně by pak na to odpověděl pouze aha. A o to nestojím. (Znám své kamarády).

Hlavní je koukat se dopředu a vidět to světlo, najít ten smysl, jít pro něj. Nikdy se nevzdat a nikdy neříct, že nemáme na to, pak sbohem.

Víte, co bych občas chtěla udělat? Nikomu nic neříct a zmizet jako Margot ve filmu Papírové města. 


You Might Also Like

4 komentářů

  1. Depresiami som si sama prešla, riešila som to dokonca aj u odborníka. Teraz sa spätne obraciam za svojim životom. Boli to skutočne depresie alebo len dlhodobo smutná nálada? To je rozdiel. Netreba zmiznúť, pred problémami sa neuteká. Treba sa opäť postaviť na nohy a žiť okamihom. Na každom dni nájsť niečo, čo za to stojí. Neprežívať, ale žiť. Opustiť veci, ktoré nás robia smutnými. Nájsť činnosti a miesta (alebo ľudí), ktoré nám šťastie prinášajú. Všetko máme vo vlastných rukách a je len na nás či zostaneme a budeme trpieť, alebo vykročíme vpred. Drž sa!
    Jaja (www.pavelekova.blog.sme.sk)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, děkuji za tvůj komentář. <3 Bohužel ze smutné nálady se stala deprese. :(

      Vymazat
  2. O samote toho viem svoje (http://wp.me/p7pEKg-o3) a trochu ti teda rozumiem. Tiež súhlasím, že depresia je stav, ktorý musíš mat diagnostikovaný, depka je slovo ktoré zvyčajne označuje stavy smútku. Smútok nemusí byť depresia (hoci môže. V tom prípade máš šťastie, že to nemáš horšie , pretože depresiu časti sprevádzajú seriózne zdravotné problémy). V každom prípade o tom nesmieš mlčať, pre vlastné dobro. Nedovoľ samej sebe zvyknúť si na samotu, a uveriť, že smútok je pre teba - to je lož! Máš poznať radosť a lásku! A ak ju nepoznáš, zistiť, čo ti bráni, hoc aj s odborníkom. Nie je to hanba, je to múdrosť.
    Niekedy sme tak dlho smutné, až nám to príde prirodzené, ale nie je to tak. Máš nádej! Tá nádej bola draho vykúpená pre teba a všetkých Bohom samotným. Neupadaj, nevzdávaj sa. Nemusíš byť silná, ale buď ochotná štát sa silnou. Neboj sa liečby. Neboj sa radosti. Neboj sa o tom hovoriť. Neboj sa, že tvoje vzťahy nikdy nenapravíš. To sú všetky lži, ktorým diabol chce, aby si verila. Ale ty máš na viac. Taká, ako si. Vzácna, krásna, milovaná.
    Prosím, vypočuj ma, a hovor o tom s rodinou. Skús. Ak nechceš, tak či tak (s nimi či sama) si nájdi odborníka, ktorý ti pomôže. On ti poradí aj ako to rodine povedať, ak to sama nezvládaš. Ale nečakajte a neutápaj sa v smútku.
    Smútok nedefinuje tvoj život. Ani to, kým si.
    Ak si chceš o tom viac písať, na blogu nájdeš môj mail v sekcii Kontakt. Posielam virtuálne objatie a modlím sa.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, děkuji ti za tvůj komentář. Velice si mě potěšila, málo kdo to takhle v komentářích rozvine. Jsem moc ráda za tvůj zájem. Jsi moc hodná <3 Opravdu si toho vážím.

      Vymazat

Like us on Facebook