Life or dream

Unsplash / Averie Woodard

Žijeme v prostředí, kde jsou lidé slepí. Co nevidíš, to nevíš. 

Myslím si, že v dnešní době je lehké si najít partnera, ale hodně těžší opravdu milovat a důvěřovat. Tahle doba Facebooku a Instagramu je tak jednoduchá. Upravíte si profil, ukážete lidem to nejlepší ze svého života a pak už jen přidáte fotky, kde vypadáte dobře. Já osobně mám velký problém si někoho najít a trvá mi dlouho si vybudovat nějaký vztah, protože prostě lidem nevěřím. Je to hlavně i kvůli tomu, že jsem šíleně citlivý člověk a vážně těžce bych nesla, kdyby mi někdo ublížil. Ale já vím, že láska si ke mě vždycky nějak najde cestu a jednou budu s někým, kdo si mě opravdu bude vážit. To že jsem v minulosti zažila nějaké špatné věci neznamená, že je všechno u konce. Hlavní je, že mám kolem sebe lidi, kteří jsou mi neskutečnou oporou a lásku mi posílají každý den. 

I`m working on myself, by myself, for myself.

Poslední dva týdny byly v mém životě takové kritické. Byla jsem zavřena doma, chtěla jsem být sama a na veškeré hovory jsem nereagovala. Něco mě nejspíš osvítilo, protože se cítím už opravdu lépe a rozhodla jsem se, že se zaměřím hlavně na sebe a budu dělat vše proto, aby se všechny moje sny splnily. Jako první čím jsem začala je, že jsem si stáhla a vytiskla šablony z www.tednebonikdy.cz 

Každičký den jsem žila stereotypně a je jasné, že to člověka prostě přestane bavit. Díky těm šablonám mám svůj den předem naplánovány a dělám to co bych běžně za den neudělala. Je to dobrý pocit si to potom odškrtnout, že je to done. Hodně mi to teďka pomáhá :) Některé špatné věci vám opravdu dokážou otevřít oči.  Není všem dnům konec a já chci žít tak, že až jednou svým vnoučatům budu vyprávět svůj životní příběh uvidí v tom inspiraci :)

Vlastní úprava / Pinterest

A mé Vánoce 2020?

Letos to bylo takové zvláštní skrz covidová opatření, ale jsem ráda, že jsme mohli být všichni spolu a hlavně zdraví. Co musím, ale zmínit je, že tenhle rok bylo štědrovečerní jídlo úžasné. Měli jsme klasicky řízky, ale taky aljaškou tresku, kterou naprosto zbožňuju! Nebudu vám tady házet jaké dárky jsem dostala, ale mám velkou radost a jsem vděčná za každou maličkost. Teď už jsem teda na chvilku zase u sebe doma a užívám si svojí pohodičku než zase pojedu za rodinkou :) Každopádně užívejte si chvíle s rodinou .. Teď je to obzvlášť výjimečné :) 

Unsplash a vlastní úprava / Vanessa Serpas

Doma, doma, doma.

Tyhle povánoční chvilky doma mi dělají opravdu dobře. A taky jsem malinko ráda, že jsou zavřené obchoďáky, protože se mi tím prodloužilo volno a musím říct, že delší volno mi momentálně po mé existenční krizi bodne. Jsem doma a můžu tvořit velké i malé věci, ale občas je to už na hlavu co si budem. 

Momentálně hltám seriál After Life, který je mi velkou inspirací co se týče psaní, ale o tom seriálu chystám pro vás speciální článek, protože si to zaslouží. Začala jsem teda psát ten e-book a nejlepší myšlenky mě chytnou většinou v jednu ráno prosím pěkně, takže zatím co ostatní chrní, tak já mám červené oči, píšu a piju kafe které mi nechutná. Chtěla jsem spíš dokončit svou knihu, kterou píšu už několik let, ale já pro ni nemám absolutně ani špetku inspirace, tak snad mě ještě něco k tomu dokope. 

Teď jsem si uvědomila, že vlastně na druhou stranu vlastně zas až tak úplně happy nejsem, že je "lockdown", protože nemůžu nikde do hor a nemůžu ani lyžovat .. ve skutečnosti jsem nikdy nelyžovala, ale zrovna letos jsem chtěla haha. Jediné co mě vážně mrzí je, že jsou zavřené restaurace to mě pomalu zabíjí. Díky bohu za donášku, ale není to ono samozřejmě. 

Zdroj neznámý a vlastní úprava

 Den nevím kolikátý

Nečekaně jsme zase zavřeni doma. Věděla jsem nebo spíš všichni jsme aspoň tušili, že k tomu zase dojde. Snažím se všechen ten čas nějak využít například čtením knížek, cvičením, pečením dobrot a hlavně psaním článků. Ne všichni z nás jsou teda doma a proto těm, kteří musí pracovat i v takové situaci přeju hodně sil. 

Samozřejmě by se to letos neobešlo bez dýní. I když se u nás Halloween neslaví, tak já si tenhle americký svátek ráda oslavím. Filmy, spousta čokolády a vůně svíček, to je ono. Když jsem ještě dělala brigádu u taťky, tak jsme jezdili do Komárova (to je u Opavy) kde je taková krásná farmička a tam pravidelně jezdím každý rok pro dýně. 

Zahradní centrum Komárov

Pár Halloweenských filmíku :)

Ještě před tím než začal "lockdown" jsem byla na výletě. Prvně jsme šli na stezku v oblacích, ale bylo tam poměrně dost lidi na to jaká je situace, tak jsme se raději otočili a jeli kousek dál na Horní Bečvu, kde nikdo nebyl a užívali si chvilku klidu u vody. Bylo to fajn strávila jsem tam spoustu času, když jsem byla mála, protože tam můj děda měl penzion, teďka žije v Maďarsku. Jinak trávím většinu času doma, tak jak nám všem je to doporučeno, ale vyjít si na chvilku do přírody není nikdy špatný nápad. 

Horní Bečva

Momentálně pracuju na svém e-booku a hledám nějaké inspirace na Tumblru. Pokud chcete můžete můj Tumblr sledovat -> https://peaceformypeople.tumblr.com. Zatím ještě netuším, jak dlouho budu doma, tak dělám všechno proto, aby to nebylo zbytečné. Rozhodně dokážu strávit několik hodin u Netflixu, ale taky ráda tvořím a dělám něco pro své sny, zvlášť když mám teďka tolik času se na ně opravdu zaměřit. Pro více informací mě můžeš sledovat i na mém Instagramu! :) @cvernovakarin

Zdroj

 Zjistila jsem, že mám jeden velkej problém a to je důvěra. Po pár nezdařených situací nedokážu důvěřovat a strašně moc to ovlivňuje můj život, tak moc že přicházím o lidi, které mám ráda. Nikdy jsem nad tím, tak nepřemýšlela, ale teď čím víc nad tím přemýšlím, tak zjišťuju že ne vždy mám pravdu a občas si sama vytvářím doměnky, které potom vedou k tomuhle všemu a já se potom trápím vlastně sama kvůli sobě. 

Je to pár let zpátky, co jsem měla přítele a opravdu moc jsem ho milovala. Dávála jsem mu všechno, co jsem mohla, protože taková já jsem. Po nějaké době jsem zjistila, že si celou dobu za zády píše s jinou holkou, která o mě věděla. Zkoušela jsem se přes to přenést, ale moje důvěra je od té doby prostě v mínusu. Vím jaká je dnešní doba a vím, jaké je lehké se někomu zalíbit a ukrást mu milovaného člověka ze života. Pro některé lidi to zní možná stupidně, ale často mi píšou kluci, kteří svojí polovičku mají, třeba i těhotnou a pořád mají potřebu hledat něco víc. 

Celá tahle doba je smutná a já občas sním o tom, že by bylo fajn, kdyby jsem se narodila dřív. Většinou, když jsem si někoho opravdu pustila k tělu a udělala mu místo ve svém srdci jsem se dost zklamala, proto jsem občas raději jako skála a všechny emoce kolem vypustím ven. Někdy je lepší lásce nechat volnou cestu a do ničeho se zbytečně nenutit, pokud s vámi někdo má být, tak bude. Musím se přiznat, že tohle je snad poprvé, co za svojí éru opravdu pláču při psaní článku :D:(. 

Nepotřebuju někoho, kdo mě bude denně sdílet na sociálních sití. Potřebuju vedle sebe někoho, kdo bude mít s tímhle vším tpělivost a bude mě milovat, tak jako dokážu z celého srdce milovat já. Možná jsem naivní a možná toho chci moc, ale tohle jsem já.

Unsplash a vlastní úprava / Erik Mclean

Každého z nás dělá šťastného něco jiného. Mě dělájí šťastnou pejsci a někoho zase nové oblečení. Všichni jsme různí a zároveň jedineční. Je fajn si uvědomit maličkosti, které ve svém životě máme a věnovat jim aspoň trošku pozornosti, protože je dobré být vděčný i za to, že dýcháte a můžete svět vidět vlastníma očima.

Love yourself and be grateful

Milovat sám sebe je určitě základ. Dodnes si pamatuju na dny, kdy jsem sama sebe nesnášela. Nebyla jsem spokojená s tím, jak se chovám a jak celkově vypadám. Je důležité mít dobrý vztah sám se sebou, protože přece jenom spolu zůstanete do konce života. Naučila jsem se více vnímat, všimla jsem si nádherných detailů jako je třeba znaménko ve tvaru srdíčka, které mám na břichu. Vážím si například svých rukou díky, kterým můžu psát a dělat, co mně baví. Každé ráno se probouzím s pocitem, že jsem člověk, který se snaží dělat něco proto, aby se na něj nezapomnělo. A proto se ještě více miluju. Díky za maličkosti, velké věci a lidi, které ve svém životě mám. Bez toho by to nemělo smysl.

Zdroj

Dočíst knihu Miluj svůj život od Louise L. Hay.
Strašně dlouho se tou knihou brodím i když je naprosto skvělá a možná právě proto se vyhybám jejímu dočtení. Pokud vás momentálně něco trápí, nebo nemáte úplně chuť k životu, tak tahle kniha je opravdu k tomuhle určená. Doporučuju z celého srdce.

Zajít si někde na úžásné italské jídlo.
Jsem opravdu velká milovnice těstovin a hlavně Itálie. Musím se přiznat, že nedávno jsem dělala špagety podle jednoho itala a říkám vám, že to byli ty nejlepší špagety v mém životě, tak uvidíme, jak se předvedou v nějaké té restauraci :) (Pokud máte nějaké restaurace k doporučení, sem s tím).

Jet se zašít na chvilku na chatu.
Pro vlastní klid a vyčistit si hlavu. Našla jsem tady u nás spoustu krásných míst, které stojí za to vidět. Byla bych ráda, kdybych si vyjela s někým, ale ani by mi nevadilo kdyby jsem nakonec jela sama.

Zdroj

Naplánovat si dovolenou na příští rok.
Těžko se to bude plánovat s tím jaká je pořád situace a jak se to neustále mění, ale plánovat můžu tak či tak, jen prostě počítat, tak nějak se vším :) Letos jsem dovču strávila aspoň u bráchy v Praze, nemůžu si stěžovat byla to dovolená plná jídla. Ale bylo by super příští rok zavítat i trošku mimo:)

Oh Deer Bakery / Praha

Snažit se vylepšit své spisovatelské dovednosti, co to půjde + zase aktivně psát.
Samozřejmě sama musím chtít, nechci se do ničeho nutit. Koupila jsem si "Kreativní zápisník" od Reného Nekudy, tak doufám, že se do toho konečně pustím.

Uspořádat si svůj život.
Nechci tím říct, že bych ve svém životě měla nějaký nepořádek, ale je třeba, abych si uvědomila, co doopravdy chci a nenechávala některé lidi v nejistotě. Určit si nějaké priority a být dobrý člověk. Jo a taky zkusit méně kouřit, protože poslední dobou jsem se nějak rozjela.

Nechat si udělat tetování na krk.
V Říjnu jdu ke svému tatérovi dodělat své blackout tetování, tak mě napadlo, že bych si na krk nechala udělat nápis " Am I wrong for being lost?". Je to ze skladby Hollywood whore od Machine Gun Kellyho. Je to moje nejoblíbenější z alba a znám ji nazpaměť :) Aspoň to bude první tetování z důvodu.

Omezit sociální sítě a začít pracovat na sobě.
Všimla jsem si, že poslední dobou nedokážu bez mobilu pomalu skoro nic. Kdysi jsem byla ten typ, co prostě nemusel denně sdílet kraviny, ale teď jsem ten typ, co sdílí kraviny. Musím tohle opravdu omezit, protože cítím že to ma velký vliv na můj život. Věnovat se trošku sobě. Ráno vstát, udělat si kávu/čaj a užívat si chvilku pro sebe.

Zdroj

Tenhle článek bude, tak trošku o mě. Přišla jsem totiž na to, že jsem se poslední dobou sama sobě vůbec nevěnovala. Je to z části i kvůli tomu, že jsem měla dost stresy a tak nějak se mi vůbec do ničeho nechtělo. Věci, které jsem běžně dělala a milovala se najednou vytratily. Veškerou svojí pozornost jsem věnovala těm špatným věcem přičemž jsem zapomněla na ty dobré.

Hlavním důvodem proč tohle píšu je, aby jsem měla něco co mi vždycky připomene, že je potřeba jít dopředu a že není všem dnům konec. A navíc to třeba pomůže i někomu dalšímu. Nejhorší, co jsem v těhle špatných stavech nebo jak to nazvat mohla dělat bylo, že jsem strávila všechny volné dny zavřená doma. Byla jsem doslova ve svém vlastním vězení.

Jednoho dne jsem se rozhodla, že si koupím nějaké menší plátno, barvy pro začátečníky a všechno, co zrovna cítím namaluju. Můžu říct, že to byla dlouhá noc. Plátno, cigarety a hudba. Mistrovské dílo z toho nejspíš nebude, ale jakmile jsem to dokončila cítíla jsem se opravdu skvěle. Takže doporučuju.

Jako druhý bod, jak zase znovu začít žít je, že vyrazím na podzimní výlet do hor. Buď sama a nebo s někým, ale rozhodně tam musím. Na chvilku si vyčistit hlavu v nádherném deštivném lese. Myslím si, že tohle potřebuje cítit každý člověk. Na nějakou dobu se odpojit od "dnešního světa" a ztratit se.

Uvědomila jsem si, že jsem toho dost promrhala a že musím začít hned teď. Lehce se o tom píše, já vím.. ale pokud člověk opravdu chce, všechno jde :) Věřím v sama sebe víc než kdykoli předtím. Navíc začíná moje oblíbená podzimní atmosféra a já si to nenechám zkazit. Díky všem těm bolavým dnům, které mě nakoply. Mějte ten nejbáječnější život :)

Unsplash a vlastní úprava / Karsten Winegeart

Po delší době Vás opět všechny zdravím. V mém životě se toho opět hodně událo a já z toho všeho byla, tak špatná, že jsem nemohla psát a dokonce ani jíst. Jsem ale připravená se zase dát do pořádku a žít ten nejlepší život vůbec.

Přes veškerou snahu jsem přišla o dlouholétý vztah se svou bývalou nejlepší kamarádkou. Mrzí mě to, ale upřímně mi to hodně dalo a dost nakoplo. Mám s ní ty nejkrásnější zážitky na, které nikdy nezapomenu a za to jsem nesmírně vděčná. Díky tomu všemu jsem si, ale uvědomila, že ikdyž znáte člověka celý život a myslíte si, že o něm víte vše, tak jednoho dne se může naprosto vše otočit. A vy třeba zjistíte, že vaše nejlepší kamarádkou na vás celou dobu čeká v Radvanicích.

Ještě jsem neměla sílu napsat něco k rozchodu, ale můžu tady v podstatě napsat cokoliv, protože on si za celý náš vztah bohužel žádný můj článek nepřečetl, tak si ho určitě nepřečte ani teď. Jsem vděčná, že jsem mohla být po jeho boku ikdyž to nevyšlo. Nikdy jsem nepotkala někoho, kdo by ke mě tak pasoval. Každopádně nebudu rozebírat detaily, protože je to dost osobní. Jen chci říct, že tenhle rok nemohl být opravdu lepší. Sice jsem o hodně přišla, ale taky mi to něco dalo. Když přijdete o člověka o kterém jste si mysleli, že je vaše všechno celý život se vám kompletně otočí vzhůru nohama. Bolí to, ale život je jen jeden a pokud člověk s někým má být, tak bude.

Chvilka kreativity, kdy jsem to ze sebe potřebovala dostat.

Natrápila jsem se už hodně a přes všechnu bolest tady pořád mám lidi pro které opravdu stojí žít. Tenhle článek mi dost pomohl, psaní mi opravdu chybělo, ale nějak to nešlo. Sice není úplně obsahlejší, ale to určitě časem. Pokud se i vy nad něčím trápíte, neznám sice důvody, ale hoďte to za hlavu a žijte pro přítomný okamžik.

Unsplash / Bogdan Dada a vlastní úprava

Moje léto je takové normální. Jsem klasicky v práci a letos teda bez dovolené, protože momentální situace není úplně vhodná na to někam vycestovat, ale příští rok si to určitě vynahradím. V srpnu mám 14 dní volna, takže se spíš pojedu podívat někde v okolí a zkusím nasát trošku inspirace do knihy.

Na příští rok plánuju na své narozeniny s přítelem letět do Říma. Aspoň na týden. Sice to bude v lednu, ale i tak si myslím, že to bude kouzelné. Přítel by zase rád v létě na jeho narozeniny jel k moři, nejlépe do Řecka, takže já začínám šetřit na své večerní dovolenkové toulky za jídlem. (Snad všechno vyjde, pokud vláda nerozhodne jinak).

Tohle léto se nekustečně pořád mění počasí, takže jsem momentálně nemocná. Je víkend, je nádherně, ale já prostě musím mít rýmu a angínu. Každopádně jsem si oblíbila svůj letní outfit, který celkem často nosím. Šaty jsem vyměnila za pohodlné levisky 501. Jsem tak bílá, že raději nosím "boyfriend jeans" než šaty.

Vlastní fotka

Musím říct, že psaní knihy vůbec není, tak jednoduché, jak jsem si před dvěma lety myslela. Tak dlouho už tu knihu píšu, ale taky jde o to, že ji nepíšu nějak poctivě, ale spíš když se mojí múze zrovna chce. Žádná jednoduchá záležitost vám povím. Rozhodně to, ale nevzdám a budu se snažit ji opravdu dokončit.

Skoro každý den na tajňačku cvičím. Na tajňačku proto, protože můj přítel by chtěl cvičit se mnou, ale já mám raději na tohle samotu a klid. Možná to, ale jednou překousnu a budeme parťáci. Stačí, že mě přitom cvičení provokuje naše milovaná kočička Lol. Je to s ní občas těžký, ale bez ní by to bylo nejspíš ještě těžší.

Unsplash / Jon Tyson

PRAHA

Minulý víkend jsem si udělala výlet do Prahy za bráchou, který byl opět skvělý. Ochutnala jsem opravdu skvělé jídla a viděla zase pár zajímavosti. Byla to super odreagovačka, protože letos se na dovču kvůli momentální situaci nechystám, takže to pro mě taková menší dovča byla a v srpnu jedu zase. Měli jsme konečně dost času se pustit do mých vlasů, takže jsem zase krásná blondýna! Skvělý pocit, když se o vaše vlasy stará někdo, kdo tomu opravdu rozumí :)

Konečně fresh vlasy!

Měla jsem tam kolem sebe spoustu inspirace, takže mám zase pár nových nápadu. Je tam fakt nádherně, člověk má pořád co dělat a pořád co objevovat. A to jídlo všude? V srpnu budu ve svém "jídelním tour" pokračovat. Našla jsem jinak na Instagramu úžásnou pekárnu, která se jmenuje Oh Deer Bakery a vypadá opravdu famózně! Plánuju tam vyrazit, jak budu v Praze a vyzkouším snad vše, co tam mají! :)

Praha a slávky - něco pro mně

MÁM KOČKU!

Upřímně jsem si ji pořídila takovou náhodou. Chtěla jsem kočku už dávno předtím, ale nakonec mi to kamarádka rozmluvila, tak jsem se na to vykašlala a asi dva týdny potom přidala moje jiná kamarádka na svůj Instagram, že má koťátka a neví, co s nima. Zeptala jsem se přítele jestli by chtěl kočku. Řekl, že jo, tak jsme si pro ni za tři dny jeli. Tu kterou jsme si vybrali měla něco s očkem, vzala jsem si ji hlavně proto, protože jsem se bála, že ji nikdo chtít nebude. Jmenuje se Lola (jméno Lola kvůli jedné písničky a když si odmyslíte A zbyde vám LOL.) Je mazlivá, má ráda hlavně mého přítele a je moooc veselá.

Naše Lol.

Láska k sobě

Vím, jak je obtížné cítít lásku k sobě samému, ale jak začnete, změní se vám komplet celý život. Pamatujte, že se sebou budete do konce života, tak z toho udělejte ten nejlepší vztah. Mít se rád znamená se povzbuzovat. S oblibou se ráno podívejte do zrcadla a řekněte si "dnes mi to opravdu sluší, bude to skvělý den". Zkuste trošku relaxace a načerpejte svou vnitřní sílu, ručím vám, že vám bude dobře.


Vděčnost

Každý z nás by měl být vděčný. Už jen to, že dýcháme je vzácné, že máme oči a můžeme všechno okolo nás vidět. Mezi námi jsou lidi, kteří třeba tuhle možnost nemají, ale i přesto jsou vděční.

Až teprve teď jsem zjistila, jaké to je vlastně být opravdu vděčný. Mám ve svých 23 letech byt, úžásnou práci a skvělé lidi kolem sebe, myslím, že tohle všechno je pro mě velký úspěch a jsem za to neskutečně vděčná. Je důležité si to každý den připomínat.

Žijte přítomným okamžikem

Nejhorší, co můžete ve svém životě udělat je, že budete všechno odkládat. Pokud tohle děláte, hodně rychle se to odnaučte, protože takhle se nikdy nikam neposunete. Jestli něco chcete musíte si zatím houževnatě jít a to hned. Já jsem byla tenhle typ člověka, který si raději všechno nechal na potom. Nakonec jsem se k tomu už nikdy nedostala. Občas je potřeba i trošku zariskovat a zažít dobrodružství, život si žádá odvahu a objevování neznámého.

Zdroj

Vlastní úprava / Unsplash Tim Trad

• Oceán - a všechno s tím spojené.

Unsplash / Roman Kraft

 Jsem momentálně asi v takovém rozpoložení, kdy mám chuť odjet někam daleko a vylézt úplně jako nový člověk. Sbalit si pár věcí do auta a toulat se nočním městem sama. Nechat vyplavit myšlenky, které jsou pod zámkem a už na ně nikdy nemyslet.

Cítím se celá taková rozpolcená, kdy nevím, co je správné a co je špatné. Cítím, že potřebju změnu. Nejlépe změnit teda sebe. Nejsem špatný člověk, ale prostě se mi dějou špatné věci a s tím klesá i má důvěra k lidem. Někdy přemýšlím nad tím, že se klidně může stát, že druhý den už tady nemusím být a umřu i s tím, co jsem udělala, řekla a nebo naopak. A to je na tom to nejvíce smutné. Ne samotná smrt, ale to co nechám za sebou.


Co na sobě opravdu musím změnit je to, že nechci být už tak citlivá. To je asi moje největší slabina, kterou mám. A nejspíš taky žárlivost, po předchozích vztazích nemám moc důvěru k novým partnerům a hledám každičkou chybu, která by mohla fakt dokonalého vztahu ve vteřině rozvrátit. Taky si kolikrát říkám, že by možná bylo lepší, kdybych byla sama a tyhle bolístky "nám" ušetřila. Protože už mi jde hlava kolem z toho všeho a vždycky jsem z toho špatná já, což je někdy pochopitelné, ale tohle je možná i jeden z důvodu proč mi nikdy žádný vztah nevydržel. Možná pro mě na tomhle světě prostě nikdo není a já se vrhám do vztahů, které jsou už dávno u konce.

Jsem chápává a tolerantní, ale jsem opravdu žárlivec. Některé věci dokážu chápat, ale v některých jsem až hysterická. Ne každý tohle dokáže přijmout a i já s tím bojuju, ale někdy je to prostě silnější. Nebo ne hysterická, ale jakmile vidím nějaký menší náznak něčeho okamžitě se stáhnu a začnu přemýšlet nad tím, že tohle nejspíš není pro mně. Je to těžký.

Unsplash / Bailey Mahon a vlastní úprava

Ahojte,
25.03.2020 jsem napsala svůj "poslední" článek. Už je to nějaká doba, já vím a dost se od té doby změnilo, ale mám spoustu novinek. Rozhodně jsem nepřestala psát, kniha se pomaličku píše a já se právě čerstvě přestěhovala. Bydlím pořád v Ostravě jenom v jiné části. Takže jsem kupovala nábytek a všechny věci okolo.

Po dvouměsíční karanténě jsem se vrátila opět do práce a ze začátku to bylo opravdu hektické, protože jsme toho prostě měli moc, ale snažíme se to všichni zvládat. Chystám udělat článek o bytě a ukázat vám, jak jsem si ho jednoduše vybavila, protože pro mě je to velká věc.

Udělala jsem menší krok dopředu a koupila si věci na cvičení s tím cvičením to tu píšu už po několikaté, ale přisahám, že se snažím. Taky jsem se naučila dělat takový jednoduchý koláč, který dělám snad co týden, ale je skvělý a zatím mě neomrzel. (je zdravej celkem).

Můj "slavnej" koláč.

Ale myslím si, že momentálně je v mém životě všechno v pořádku, což je super, protože i články budou veselejší, haha. Konečně mám zapojenou wifi, takže můžu psát články i z vany. Konečně se už všechno pomalu otevírá, protože neskutečně se těším až v deštivném dni zabloudím do kavárničky, která je kousek ode mě.

Letos to nejspíš na žádnou dovolenou nevidím ikdyž jsem měla v plánu někam vyrazit, tak zdraví mi je teda přednější a myslím, navíc u nás doma je taky co objevovat. Aspoň si stihnu našetřit víc a dovolená bude o něco hezčí.

Neskutečně jsem se těšila až napíšu zase další článek a mám opravdu tolik témat, že se v těch článcích budete brzy topit.

Unsplash / John Vincente a vlastní úprava

• Karanténa den nevím kolikátý #stayhome

Zatím jsem nedělala nic zajímavého a produktivního kromě toho, že jsem se konečně podívala na všechny série Lucifera shlédla neskutečný dokument o Lil Peepovi, který mi ukázal, jak moc je život křehký a že kdykoliv může zmizet. Dokument najdete na Netflixu, doporučuju.

ZDROJ

Do knihy jsem zatím připsala pouze pár řádků, protože jsem myšlenkama úplně někde jinde. Snažím se najít nějaký pozitivní bod, který mě zase dostane zpátky. To co se teďka děje je smutné a nikdy v životě bych si nepomyslela, že se něčeho takového dožiju.

Držím se spíš doma, protože venku je nebezpečno a já jsem docela slabý článek. Chybí mi rodina, ale kvůli tomu co se děje, jsem pro jejich i mojí bezpečnost raději zavřena sama doma. Snad to nějak brzo přejde a já je budu moct navštívit. Je toho najednou nějak moc.

Zjistila jsem, že jsem ve fázi, kdy nedokážu novým lidem důvěřovat. Asi je to normální, ale potom si to ti lidi berou osobně a já jsem ta špatná. Odjakživa jsem se bála selhaní, že lidi zklamu. Že jim ublížím a že oni ublíží mně. Myslela jsem si, že když se uzavřu a budu se soustředit na úplně jiné věci a lidi, že když to nebude pocitové, nemůže se mi nic stát.

Nejspíš jsem všechno zničila. Nejen, že jsem vyhnala bolest, ale i všechno ostatní. Dobré i zlé. Dokud nezbylo absolutně nic. Proto je lepší žít pro přitomný okamžik, protože skvělé na tom je, že zítra přijde znovu a vy se aspoň můžete pokusit vše změnit.

Unsplash/Nick Morrison - vlastní úprava

Mám blok, pero, Jacka, led, kam psát. P.G.

V poslední době se cítím nějak zvláštně a možná to bude tím, že bydlím ve městě, které mi je v podstatě dost cizí a tím pádem se cítím strašně sama. Rodinu a přátele nemám zas, tak daleko, ale přijde mi to jakoby ode mně byli tisíce kilometrů. Jsem strašně citlivý člověk a proto mě všechno, tak strašně vezme.

Někdy cítím, jak všechny hvězdy na nebi svítí jenom pro mně a druhý den jsem zase ve stejném kole. Pořád mluvím o tom, jak chci strašně vydat knihu, cestovat, ale nic moc pro to nedělám a to mě ničí. Po nocích píšu články, které nakonec ani nepublikuju. Žiju streotyp, ale nedokážu to změnit.

Nedokážu ani slovy popsat, jak se cítím. Chtěla jsem tenhle rok na chvilku vypadnout pryč, ale podle momentální situace to vypadá, že budu muset inspiraci hledat z okna bytu. Vždycky jsem snila o tom vydat vlastní knihu, ale teď se ani nedokážu dokopat k vydání článku. Dokonce jsem si koupila Kreativní zápisník od Reného Nekudy, abych se dala trošku do kupy. Zatím jsem ten zápisník neotevřela.

Rozhodla jsem se, že si udělám o volnu takový "svůj den", kdy se budu snažit udělat vše proto, abych se přesvědčila, že zvládnu všechno změnit a nebude to stejné jako teď. Vytáhnu si všechny své staré deníčky do kterých jsem si psala všechny svoje sny i to co se mi splnilo a trošku si připomenu, že stojí za to porazit vlastní démony. Možná by nebylo na škodu i na chvilku vypnout mobil.

Vlastně možná trošku dokážu popsat, jak se cítím - řeknu k tomu jen tohle : James Dean. Někdy, když není venku -20 tak se procházím po okolí s hudbou, která tu procházku mění úplně v něco jiného. Je to zvláštní, ale zároveň osvobozující.

Pokud tenhle článek čtete, tak jsem ho teda opravdu publikovala a nejspíš, tak padesátkrát přepsala.

Kelly Sikkema / Unsplash a vlastní úprava

Představte si, že by vám někdo řekl, že vám zbývá poslední den v životě, jak by jste ho prožili? Byla by to procházka se psem, polibek někomu koho milujete a nebo by jste oslovili člověka, kterého jste dlouho neviděli?

Já osobně asi nevím, jak bych reagovala, ale jde mi o to, že nikdo z nás neví kolik zítřků nás opravdu čeká a proto je důležité prožívat každý den jakoby byl poslední. Neviděla jsem všechna místa ze svého seznamu, nezkusila tolik dobrých jídel a neudělala spoustu věcí. Prostě to odkládám s tím, že mám ještě dost času, ale to vědět nemůžu a proto je třeba začít žít.

Začala jsem nad tím dost přemýšlet, když jsem jela tramvají do práce, vystoupila jsem a když jsem stála, viděla jsem starého pána, který koukal skrz okno. Jeho obličej byl plný vrásek a šlo vidět, že si toho hodně prožil. Jeho pohled byl zvláštní možná bych řekla, že skoro až vzácný. V jeho očích šla vidět samota a že je mu asi jedno, kam ho tramvaj odveze.

Bylo mi to líto až jsem měla skoro slzy v očích. V ten den jsem si uvědomila, že bych neměla čekat a začít opravdu žít, protože jednou se probudím, bude mi třeba osmdesát a můj život bude pořád stejný jenom kratší. Myslím, že je třeba si uvědomit, že tady nebudu navždy a začít trošku riskovat.



Taky jsem poslední dobou šíleně zanedbávala psaní. Jen jsem se teď stěhovala a stála ještě vstřebávám rozchod. Jsem sama ve městě, které skoro ani neznám. I need to change, Musím opravdu už dokončit knihu, protože ji jinak budu psát do konce života. Venku je konečně hezké počasí, tak by bylo super toho využít a jít poznávat neznámé. Načerpat trošku inspirace a vyčistit si hlavu :)

Letos s nejlepší kamarádkou chceme jet na dovču a já se nemůžu dočkat, protože jsem původně myslela, že nakonec pojedu někam sama. Takže máme před sebou velké plánování kdy a kam. Já už mám nějakou představu, ale uvidíme. :)

ZDROJ

Unsplash a vlastní úprava / Liza Rusalskaya

Někdy jsem šíleně překvapená, jak se ke mně dokáže chovat člověk, který mě absolutně nezná. Znáte to...Prostě narazíte na někoho fajn, píšete si a ten člověk se po pár dnech k vám začne chovat, jak kdyby jste se znali roky a oslovení lásko je naprosto v pořádku. Pro mně je tohle asi něco čemu nikdy nebudu moct porozumnět. 

Možná je to proto, protože si dávám pozor koho si do svého života pouštím. Nedokázala bych se asi člověku, který mi po dvou dnech napíše lásko ani do očí podívat. Asi jsem stará škola, ale na takové věci jdu prostě pomalu. Navíc přes sociální sítě je všechno úžásné, proto je třeba toho člověka poznat blíž na živo.

Je fajn, když se ten člověk o vás zajímá a ne že se z vás hnedka stane "internetový páreček". Myslím si, že jsem ten největší introvert široko daleko. S někým se seznámit je pro mně hodně těžké a věřit někomu ještě těžší. Momentálně jsem v takovém citovém rozpoložení, které snad nejde ani slovy popsat.

Myslím, že v dnešní době je těžké potkat někoho, kdo si vás bude vážit, milovat a vždy tu pro vás bude. Lidé kteří tohle mají - mají všechno. Na světě je tolik jedinečných lidí, tolik lásky a touhy, která si vás najde i přes všechnu bolest, kterou vám někdo způsobil.

Ale když to tak vezmu, tak nám dnešní doba dává i spoustu možností, jak jednoduše poznat "lásku" aniž by jste museli vylézt z domu. Což je pro některé i pro mně velká výhoda. Založíte si profil, někoho poznáte a nemusí to být zrovna debil. Já už takhle někoho potkala a nelituju toho. 

Unsplash / Harley Davidson / Vlastní úprava

Já a stěhování